Koncert ještě ani nezačal a já tu mám první část příběhu. Bude krátká, protože za chvíli se musím opět vydat na cestu. To je nasazení.. Mám zhruba dvacet minut na to, abych si našel náhradní dopravu, a já tu píšu článek o dosavadním dění. Volal jsem matce, tak snad alespoň ona bude ochotna pomoci.
Začalo to ráno (probudil jsem se v tmavé králičí noře.. Mám Vypsanou Fixu rád.. x)), kdy jsem se probudil kolem osmé, abych měl hodinu na přípravu. Sbalil jsem si batoh a hledal, co na sebe. Původně jsem nechtěl tuto noc spát, proto jsem se nalíčil již večer. Ale únava mě zmohla a já měl teď rozmazané oči. Smyl jsem barvy a nanesl opatrně znovu. Původně mě líčila Alinka, umí to lépe. Když jsem to teď zkoušel sám, nepovedlo se to tolik, a já rezignoval a použil pouze černou tužku.
Začalo to ráno (probudil jsem se v tmavé králičí noře.. Mám Vypsanou Fixu rád.. x)), kdy jsem se probudil kolem osmé, abych měl hodinu na přípravu. Sbalil jsem si batoh a hledal, co na sebe. Původně jsem nechtěl tuto noc spát, proto jsem se nalíčil již večer. Ale únava mě zmohla a já měl teď rozmazané oči. Smyl jsem barvy a nanesl opatrně znovu. Původně mě líčila Alinka, umí to lépe. Když jsem to teď zkoušel sám, nepovedlo se to tolik, a já rezignoval a použil pouze černou tužku.
Zkombinoval jsem nějaké kusy ošacení a vzal peníze do bundy. Vyšel jsem spěšně na vlak, téměř jsem jej nestihl. Na nádraží jsem ale potkal jednoho milého chlapce, který zalarmoval kamaráda, aby mě držel, a sám mě pak prošacoval. Vzal mi peníze a utekli pryč. Ječel jsem a nadával, ale přítomnost lidí mi nepomohla. Všichni jen procházeli okolo a pozorovali to. Mám takové lidi opravdu velice rád.
Z vlaku mě samosebou vyhodili hned na první zastávce, protože se mi nepodařilo moc dobře utajit mou osobu. Skončil jsem tedy v Srní u České Lípy. Kontaktoval jsem přátele, se kterými se mám koncertu zúčastnit. Konkrétně Bikuku a Lussy. Mobil se ale vybil a já začal hledat telefonní budku. Vystupte někdy na této zastávce, vyjděte za nádraží a rozhlédněte se. Jakou máte šanci, že narazíte na vyspělou technologii dvacátého prvního století?
Z vlaku mě samosebou vyhodili hned na první zastávce, protože se mi nepodařilo moc dobře utajit mou osobu. Skončil jsem tedy v Srní u České Lípy. Kontaktoval jsem přátele, se kterými se mám koncertu zúčastnit. Konkrétně Bikuku a Lussy. Mobil se ale vybil a já začal hledat telefonní budku. Vystupte někdy na této zastávce, vyjděte za nádraží a rozhlédněte se. Jakou máte šanci, že narazíte na vyspělou technologii dvacátého prvního století?
***
Po kolejích chodím celkem často. Tentokrát mě ale sžíral vztek mnohem více než kdy dřív. Šel jsem stále po koleji, na které jsme dojeli, abych došel zpět do České Lípy. Cesta trvala věky. Na kolejích jsem tentokrát spatřil jen mrtvé ptactvo. Když jsem šel ze zastávky na zastávku někde od Staré Boleslavy, potkal jsem na kolejích mrtvou srnu. Rozmašírovanou mrtvou srnu.. Vážně skvostný pohled pro vegetariána a člena španělského hnutí aktivistů protestujících proti tradicím dávnověku, při kterých je zvěř mučena a zabíjena.
Rozbil jsem po cestě lampu. Bylo to téměř nechtěné - neovládl jsem se. Cestuji poměrně často. Většinou za kamarády. Vlastně jen za nimi.. Tolikrát se mi ale stalo něco podobného jako dnes. Nechápu to, že ostatním se takové věci nestávají. Proč nemůžu žít obyčejný život? Jsem natolik nenormální? Mě to ale nebaví.. Bikuku jede do Prahy. Ujede mu deset autobusů, pak párkrát ještě metro. Ale přijede a je happy. Kdyby se někde zasekl, má někoho, kdo pro něj přijede a postará se o něj. Mě okradou, vyhodí z vlaku a domů se vracím po kolejích pěšky. Pak venku žebrám peníze, abych měl na autobus do Prahy. Nenávidím autobusy - na delší vzdálenosti se mi v nich dělá stále zle. Pokud ale seženu dostatek peněz, pojedu jím.
Rozbil jsem po cestě lampu. Bylo to téměř nechtěné - neovládl jsem se. Cestuji poměrně často. Většinou za kamarády. Vlastně jen za nimi.. Tolikrát se mi ale stalo něco podobného jako dnes. Nechápu to, že ostatním se takové věci nestávají. Proč nemůžu žít obyčejný život? Jsem natolik nenormální? Mě to ale nebaví.. Bikuku jede do Prahy. Ujede mu deset autobusů, pak párkrát ještě metro. Ale přijede a je happy. Kdyby se někde zasekl, má někoho, kdo pro něj přijede a postará se o něj. Mě okradou, vyhodí z vlaku a domů se vracím po kolejích pěšky. Pak venku žebrám peníze, abych měl na autobus do Prahy. Nenávidím autobusy - na delší vzdálenosti se mi v nich dělá stále zle. Pokud ale seženu dostatek peněz, pojedu jím.
***
Probudil jsem se. Netušil jsem, co se stalo, ale ležel jsem na kolejích. Rozhlédl jsem se a byl zmaten. Jediné, co jsem si pamatoval, byl rozostřený obraz dálky a zvláštní pocit únavy, po kterém zřejmě následovaly mdloby. Mám angínu a zřejmě jsem nevydržel. Zvedl jsem se a kráčel dál. Byl jsem zhruba v polovině. Náhle jsem ale spatřil, že za následující zatáčkou se koleje oddělují. Po které jsme přijeli jsem netušil, ale zadíval jsem se dopředu a spatřil obraz našeho města. Česká Lípa! Měl jsem radost, ale přesto jsem netušil, po které koleji se vydat.
Zvolil jsem pravou a chvíli pokračoval. Pak se ale příliš odkláněla od města, proto jsem se vracel necelý kilometr zpátky a přešel na levou. Zbytečná ztráta času, ale bohužel jsem situaci neodhadl lépe dřív. Po stranách se rozléhaly louky. Byl jsem rád tomu, že květiny již ve větší míře odkvetly. Jsem alergik a taková rozkvetlá louka by mi neudělala nejlépe. Za chvíli jsem viděl plot. A za plotem kravky. Jen jsem se díval, neměl jsem v úmyslu přecházet k nim. Byly moc daleko. Pak další krávy. A o kus dále koně. Takový kůň je dobrá a užitečná věc.. Sledoval jsem houfek hnědáků a začal uvažovat, který z nich by mohl posloužit k neplánované projížďce. Nechtěl jsem koně splašit a upozorňovat tak na sebe. Kolem nikdo nebyl, jen jedna chata. A ta byla příliš daleko na to, aby mě z ní někdo spatřil, popřípadě se za mnou rozběhl. Kdo se o koně stará a kde je stáj? Přestal jsem nad tím uvažovat a rozhodl se. Když mě některý z hnědáků sveze na konec louky, ušetřím zhruba dvacet minut chůze.
Zvolil jsem pravou a chvíli pokračoval. Pak se ale příliš odkláněla od města, proto jsem se vracel necelý kilometr zpátky a přešel na levou. Zbytečná ztráta času, ale bohužel jsem situaci neodhadl lépe dřív. Po stranách se rozléhaly louky. Byl jsem rád tomu, že květiny již ve větší míře odkvetly. Jsem alergik a taková rozkvetlá louka by mi neudělala nejlépe. Za chvíli jsem viděl plot. A za plotem kravky. Jen jsem se díval, neměl jsem v úmyslu přecházet k nim. Byly moc daleko. Pak další krávy. A o kus dále koně. Takový kůň je dobrá a užitečná věc.. Sledoval jsem houfek hnědáků a začal uvažovat, který z nich by mohl posloužit k neplánované projížďce. Nechtěl jsem koně splašit a upozorňovat tak na sebe. Kolem nikdo nebyl, jen jedna chata. A ta byla příliš daleko na to, aby mě z ní někdo spatřil, popřípadě se za mnou rozběhl. Kdo se o koně stará a kde je stáj? Přestal jsem nad tím uvažovat a rozhodl se. Když mě některý z hnědáků sveze na konec louky, ušetřím zhruba dvacet minut chůze.
***
Neměli sedla, proto mi dělalo celkem velké obtíže dostat se na hřbet. Ale podařilo se a já opatrně vybídl tvora pode mnou ke klusu. Potřeboval jsem zjistit, jak moc je citlivý na povely, abych ho nesplašil nebo mu neublížil. Reagoval i na jemné pobízení, to mi vyhovovalo. Přešli jsme do cvalu a přeskočili plot. Nerad skáču a bez sedla je to dost nebezpečné, ale v tu chvíli mi to přišlo jako podmínka úspěšného odjezdu do Prahy. Teprve za plotem mi ale došlo, že kůň se za plot nevrátí. Nechtěl jsem, aby sběhl. Ohlédl jsem se. U plotu stál statný muž s vidlemi. Nehýbal se, jen mě pozoroval. Polekal jsem se, ale byl jsem už na konci louky. Zastavili jsme. Měl jsem hroznou chuť koně na tu chvíli pojmenovat, ale pak bych si ho chtěl nechat - znám se.. Pobídl jsem jej zpět ke stádu a díval se za ním, jestli nebude mít tendenci utéct. Kdyby ano, stejně bych s tím nemohl již nic udělat, ale prostě jsem chtěl vědět, jestli se vrátí v pořádku. Muž od plotu zahvízdal. Kůň se dal do cvalu a přeskočil plot. Vrátil se.. Bylo to krásný, ale já už musel jít..
***
Od louky to nebylo daleko k přejezdu, kde se tyčila cedule s nápisem "Česká Lípa". Připomněl jsem si svou situaci a nálada, která byla poměrně dost navýšena jízdou na koni, opět klesla až někam k mínusové stupnici. Nádraží nebylo daleko. Pár mužů zde pracujících přihlíželo mému příchodu.
"Dobrej," pozdravil jsem a po kolejích kráčel dál.
"Mladej, slez z těch kolejí," zavolal kdosi vzadu.
"Tady to jinam nejde.."
"Slez z kolejí," upozorňoval opět.
"Kam?"
"Z kolejí," volal stejně naléhavě.
"Dík no.." ignoroval jsem ho a došel na nádraží po kolejích.
Rozhlédl jsem se po lidech a spatřil jen nechápavé pohledy, odkud že to jdu. Ignoroval jsem i je a došel k autobusové zastávce. Zeptal jsem se přítomné paní, jestli se vyzná v autobusovém jízdním řádu. Pomohla mi najít spoj - jela stejným směrem. Ale autobus měl přijet až za dvacet minut. Pocítil jsem nutkání jen tak nestát a vydat se na cestu pěšky. Alespoň teď jsem se ale ovládl a setrval na místě do příjezdu autobusu. Cesta z nádraží trvá kolem těch padesáti minut - bylo výhodné počkat si dvacet a nastoupit.
V našem městě přestala fungovat obyčejná hromadná městská doprava. Nevím proč a nezajímá mě to. Naše město ale podpořily Semily, když nám daly k dispozici pár autobusů, které u nás teď vozí lidi zdarma. Věřil jsem, že i autobus, který měl přijet, bude tohoto ražení, a nastoupil jsem. Bohužel u nás ale stále jezdí hrstka autobusů, ve kterých se platí. Tento byl jedním z nich. Paní, co jsem se jí na zastávce ptal na spoj, byla ale tak ochotná a jízdenku mi zaplatila. Dojel jsem na konečnou, protože z ní to mám domů nejblíže.
Tady jsem pak měl přílišnou chuť zůstat. Lehnout si a nehýbat se. Peníze nejsou, lidi nejsou, Praha není.. Ale takovou slast bych si nedopřál a ty peníze seženu. Snad se mi to podaří. A snad nikoho v autobuse nepozvracím.. Musím teď vyjít. Rád bych stihnul tento spoj:
"Dobrej," pozdravil jsem a po kolejích kráčel dál.
"Mladej, slez z těch kolejí," zavolal kdosi vzadu.
"Tady to jinam nejde.."
"Slez z kolejí," upozorňoval opět.
"Kam?"
"Z kolejí," volal stejně naléhavě.
"Dík no.." ignoroval jsem ho a došel na nádraží po kolejích.
Rozhlédl jsem se po lidech a spatřil jen nechápavé pohledy, odkud že to jdu. Ignoroval jsem i je a došel k autobusové zastávce. Zeptal jsem se přítomné paní, jestli se vyzná v autobusovém jízdním řádu. Pomohla mi najít spoj - jela stejným směrem. Ale autobus měl přijet až za dvacet minut. Pocítil jsem nutkání jen tak nestát a vydat se na cestu pěšky. Alespoň teď jsem se ale ovládl a setrval na místě do příjezdu autobusu. Cesta z nádraží trvá kolem těch padesáti minut - bylo výhodné počkat si dvacet a nastoupit.
V našem městě přestala fungovat obyčejná hromadná městská doprava. Nevím proč a nezajímá mě to. Naše město ale podpořily Semily, když nám daly k dispozici pár autobusů, které u nás teď vozí lidi zdarma. Věřil jsem, že i autobus, který měl přijet, bude tohoto ražení, a nastoupil jsem. Bohužel u nás ale stále jezdí hrstka autobusů, ve kterých se platí. Tento byl jedním z nich. Paní, co jsem se jí na zastávce ptal na spoj, byla ale tak ochotná a jízdenku mi zaplatila. Dojel jsem na konečnou, protože z ní to mám domů nejblíže.
Tady jsem pak měl přílišnou chuť zůstat. Lehnout si a nehýbat se. Peníze nejsou, lidi nejsou, Praha není.. Ale takovou slast bych si nedopřál a ty peníze seženu. Snad se mi to podaří. A snad nikoho v autobuse nepozvracím.. Musím teď vyjít. Rád bych stihnul tento spoj:
8.9. | Česká Lípa,,sídl.Sever MHD Praha,,Nádraží Holešovice | 15:55 | 14:35 |
Když do té doby peníze nezískám, pojedu dalším:
8.9. | 16:45 | 15:15 |
A jestli ani ten, tak se tam dostanu až v sedm hodin a to mě dost naštve..
(TO BE CONTINUED)
Jo takový už je cestování. Zkus idos.name nebo idosjizdnirady.cz a uvidíš:-)