Že i nadále budu mít problémy, jsem netušil, ale dařit se mi přestalo až večer, proto se teď budu raději zabývat odjezdem a samotným koncertem. Cestou na autobusové nádraží se mi nepodařilo získat dostatečný obnost peněz, aby to vystačilo na jízdenku. Měl jsem 64Kč z 88, které jsem potřeboval. Doufal jsem, že bude stačit poptání se na nádraží, ale přecenil jsem situaci. Posadil jsem se na lavičku, napsal Alince a přestal se zajímat o okolí. Nebavily mě už ty mé nekonečné problémy, proto jsem se vypnul - alespoň do příjezdu autobusu jsem chtěl setrvat v tomto rozpoložení. Hypnotizoval jsem lavičku před sebou a opět kontaktoval Lussy a Bikuku. Jeho sestří Pípí mi volala zpátky. Nelíbil se jí můj nápad stopnout si odvoz. Je pravda, že se mi v této oblasti nedaří, ale já se do Prahy dostat musel. Nemohl jsem čekat na ochotnější lidi - nestihl bych pak autobus a dojel bych až kolem té sedmé hodiny. Byl jsem dost zdrcen, že jsem ztratil tři hodiny, natož abych se smiřoval s dalším časem.
Slíbil jsem Alince, že stopovat nebudu. Přísahal jsem dokonce. Přesto jsem pokusil štěstí a brzy mi zastavila dodávka s mraženými potravinami. Cestovat s nanuky se mi líbilo, ale řidiči během jízdy telefonoval nadřízený a zpravil jej o špatném nákladu. Musel se vrátit. Našel mi ale autobus, kterým jsem měl původně jet. Nevím, kde jsem se nacházel, a neměl jsem v úmyslu zdržovat se pozorováním okolí. Řidiči mé peníze nestačily. Byl ochoten svézt mě pouze do Mělníka. Při jízdě jsem usnul a řidič v Mělníku požádal ostatní cestující, aby mě probudili. Učinil tak chlapec sedící vedle mě. Nechtělo se mi dál stopovat, proto jsem žádal celou posádku autobusu, zdali by neměli na doplacení mé jízdenky. Nikdo natolik ochotný se opět nenašel, proto jsem začal apelovat přímo na řidiče.
"Simvás já tam faktec potřebuju.." pohodil jsem rukama.
Zavrtěl hlavou a zasmál se, že by takhle mohl jezdit potom zdarma každý.
"Tak ale to bych pak už nebyl originální žejo.." chystal jsem se vystoupit.
Napadla mě ale nová taktika: "Bych vám dal volňásky na koncert svý kapely, až se zase někde uchytim."
Pár lidí v autobuse zpozornělo a ptalo se, co hrajeme za styl.
"Jo, teď sem zajímavej, když rozdávam volný, ale když sem potřeboval dvacet peněz tak to ne.." komentoval jsem s úšklebkem jejich náhlý zájem.
"Hraješ?"
"To spíš už zpívam.." Vzpomněl jsem si, jak špatně zpívám a ještě hůře hraji na kytaru..
Řidič se zamyslel a pokračoval: "Tak zpívej. A necham tě jet do Prahy.."
"Jako fakt? To klidně.. To vy zhynete v bolestech.."
"Tak si sedni a zpívej. Ale celou cestu - když přestaneš, tak si vystoupíš."
Sedl jsem si a s rozjezdem opravdu začal zpívat nejrůznější texty a melodie. Ještě mě řidič burcoval, abych zpíval hlasitěji, protože jakási starší paní vzadu s úsměvem poznamenala, že mě špatně slyší. Zřejmě si neuvědomovala, že právě to je jejím štěstím..
"Tak seš volnej. A ty volňásky.. Někdy přijď - nezapomeň na mě, vypadáš zajímavě," přerušil můj nový boss zpěv, když jsme zastavili na Holešovickém nádraží.
"Simvás já tam faktec potřebuju.." pohodil jsem rukama.
Zavrtěl hlavou a zasmál se, že by takhle mohl jezdit potom zdarma každý.
"Tak ale to bych pak už nebyl originální žejo.." chystal jsem se vystoupit.
Napadla mě ale nová taktika: "Bych vám dal volňásky na koncert svý kapely, až se zase někde uchytim."
Pár lidí v autobuse zpozornělo a ptalo se, co hrajeme za styl.
"Jo, teď sem zajímavej, když rozdávam volný, ale když sem potřeboval dvacet peněz tak to ne.." komentoval jsem s úšklebkem jejich náhlý zájem.
"Hraješ?"
"To spíš už zpívam.." Vzpomněl jsem si, jak špatně zpívám a ještě hůře hraji na kytaru..
Řidič se zamyslel a pokračoval: "Tak zpívej. A necham tě jet do Prahy.."
"Jako fakt? To klidně.. To vy zhynete v bolestech.."
"Tak si sedni a zpívej. Ale celou cestu - když přestaneš, tak si vystoupíš."
Sedl jsem si a s rozjezdem opravdu začal zpívat nejrůznější texty a melodie. Ještě mě řidič burcoval, abych zpíval hlasitěji, protože jakási starší paní vzadu s úsměvem poznamenala, že mě špatně slyší. Zřejmě si neuvědomovala, že právě to je jejím štěstím..
"Tak seš volnej. A ty volňásky.. Někdy přijď - nezapomeň na mě, vypadáš zajímavě," přerušil můj nový boss zpěv, když jsme zastavili na Holešovickém nádraží.
***
Vstoupil jsem do metra, odkud jsem jel na Florenc a odsud na Můstek. Tam na mě čekali a já se nesmírně těšil, že je všechny zase uvidím. Že uvidím Bikuku.. A právě ta zastávka byla krásná. Vlak přibržďoval a já pozoroval lidi na stanici. Zády ke mně stála mladá skupinka. Pouze jeden z členů se otočil k našemu přijíždějícímu metru. Byl to on. První pohled po tolika dnech. Spěchal jsem z vagónu k němu. Přišel mi naproti. Objal jsem jej, ale protože jsem tušil Vandinu přítomnost, vynechal jsem políbení. Přešli jsme k děvčatům.
Spatřil jsem tu pár nových tváří a jednu ze slečen jsem poznal stoprocentně. Byla to Ketty, administrátorka twincest.blog. Já to nevěděl, já ji znal z VNS, kde jí Selene prozradila, že jsem se před ní líbal s Bikuku, a ta pak chtěla natáčet také. Neznal jsem ani její nick do této doby. Když jsem nyní zjistil, že je to "ta administrátorka", myslel jsem si, že se podle toho bude také chovat. Ale zřejmě si ani neuvědomuje, že je v podstatě slavná osobnost. To samé platí i o Nicky. Obě jsou naprosto dokonalé společnice a já vyhledával jejich přítomnost, abych s nimi mohl pobýt co nejdéle. Byla tu ale také Lussy, kvůli které jsem přijel, protože jsme si dali slib a já své sliby plním, Lussia, která bohužel musela před koncertem odjet, Lucka, která je tou slečnou, co jsem ji u sebe skrýval před policií (všechny tři Lucinky jsem seřadil za sebou záměrně x)), Pípí, kterou jsem neustále vybízel, aby nešikanovala mého chlapce, jejího bratra, Vanda, se kterou máme nyní tajemství a Anes, se kterou ho sdílíme, protože mi bylo jasné, že se to dozví.
(TO BE CONTINUED)