Dlouho očekávané pokračování je konečně tady. To zní jako oznámení příchodu velkého filmu x) Podle toho, co jsem ale slyšel, k tomu nemá tato situace daleko (alespoň u mých přátel), za což jsem rád.
Naše organizace se tedy vydala ještě o ulici dál, kde konečně narazila na úspěch. Pár slečen jsme donutili nás obejmout a odbočili do ulice vpravo. Stanice tramvaje a blízkého metra nám skýtala více možností. S Nicky jsme z rukou vytvořili stoličku a nechali Lussy posadit se na ni, abychom tak byli více vidět. Teď držela cedulku jen ona a úloha hlavního hlasatele nyní také náležela jí. Ujala se toho dobře. Volala a nabízela objetí, ale přesto naprosto bezúspěšně, pokud nepočítáme udivené pohledy ostatních. A ty virtuální sušenky zdarma byly také její nápad. Vystřídali jsme se na stoličce všichni. I já - to mi ale přišlo hloupé, nechat se nést od děvčat. Přesto jsem se nakonec uvolil souhlasit a děvčata mě (tuším, že s velkou námahou) donesli o pár metrů dál. Po takto krátkých trasách jsme se vždy vystřídali. Naše ruce byly zrudlé od pevného stisku, kterým jsme se snažili zachovat tvar plnohodnotné stoličky.
Těsně před zastávkou tramvaje nás obdivoval jakýsi postarší pán:
"Chválim, děvčata. Máte výdrž," usmíval se.
Usmívali jsme se také. Konečně nějaké uznání.
"Chcete obejmout?" zeptal jsem se muže šťastně, když Lussy sesedla na zem. Nikdo z děvčat se nezeptal a já chtěl využít situace pro úspěch kampaně.
"Neee.." téměř se začervenal. "Ale máte můj obdiv - máte výdrž, děvčata."
"Tak nás obejměte," vyzýval jsem jej.
Stále protestoval, ale to už jsem přišel blíže k němu a obejmul jej. Měl jsem hroznou radost, i když kontakt zrovna s tímto pánem bych v běžném případě nevyhledával.
Slušně jsem poděkoval a muž se pomalu měl k odchodu. Ještě nás stačil s dalším oslovením "děvčata" znovu pochválit a otočil se.
"Tohle je kluk," ukázalo na mě jedno z děvčat z kampaně.
Nevím, zdali to byla Lussy nebo Nicky, nepozoroval jsem je v té chvíli.
"Ježišmarjá," zhrozila se naše oběť a začepýřil se.
Propukli jsme v smích a já hned zapisoval do notesu další bod.
V této ulici jsme dále nepochodili, ale při návratu do klubu jsme začali objímat suverénně všechny. Jedna ze skupinek slečen, které jsme se zeptali, jestli stojí o obejmutí, odmítla. Nebyli jsme ochotni se smiřovat s dalšími bezbodovými akcemi, proto jsme vyšli k nim a obejmuli je i tak. Nejdřív jsme jim vysvětlili, o co zhruba nám jde. Mimo "My sbíráme body," což vyslovilo opět jedno z děvčat a což mi přišlo docela vtipné, jsme jim také sdělili shrnující informace. U fronty to již bylo jednoduché. Stačilo se výkřikem zeptat, kdo se chce zúčastnit, a hned bylo celkem dost zájemkyň. Některé děvčata neměla tu odvahu a některým jsme přišli k smíchu. Těch, co se nechali, ale také bylo dost. Celkem jsme, tuším, nasbírali kolem 27 objetí. A počítali jsme každého člověka jen jednou, i když jsme jej svírali v náruči všichni. Po tomto návratu jsme měli kompletně ještě lepší náladu.
Možná jste již spatřili videa, která jsem uveřejnil i >>> zde <<< Myslím, že to byl opět návrh Ketty. Kdo všechno ale nakonec měl spuštěné kamery a fotoaparáty, netuším. Od někoho jsem slyšel, že si nás natáčela i jedna z přítomných cizích slečen. Začalo to tipickou situací, kdy vás Ketty prosí, abyste se líbali se svým chlapcem. Kývl jsem tedy, byla mi sympatická a navíc je opravdu krásná a já krásným děvčatům nedokáži odporovat, ač jsem homosexuální orientace. Chtěl jsem jí udělat radost. A také jsem se chtěl líbat s Bikuku - teď a tady x)
Přešel jsem k němu a moment počkal, jestli mají všichni připravené své záznamové přístroje. Nebylo by mi samozřejmě nemilé akci opakovat, ale neznal jsem názor Bikuku. Ta vteřina vyčkávání byla ale zbytečná, protože všichni na nás již svými aparáty mířili. Přiblížil jsem své rty k jeho a nejprve se jich zlehka dotkl. Objímal jsem jej a pohrával si s jeho rty. Měl jsem na zádech batoh, což mi bránilo v úplném objetí, ale byl jsem tomu na druhou stranu rád, protože by se mi pak od Bikuku špatně odtahovalo. Přesto jsem ale přidal na intenzitě polibků a tiskl se k Bikuku nejvíc, co okolnosti dovolily. Jedna z dalších návštěvnic koncertu, Hakky, v sobě ale měla již pár kapek alkoholu a Ivet byla také mírně pod vlivem. Hakky vlastnila jeden z fotoaparátů, co natáčel. Byla těsně u nás, a tak si dovolila komentovat:
"..ale oni tak vášnivě! ..a my se tady tlemíme.. a oni tak vášnivě!"
Omlouvám se, pokud mám její komentář zaznamenán chybně, ale nefunguje mi zvuková karta, tak jsem to dal podle paměti.
Při těchto slovech jsem se musel usmát. Když ale pokračovala a já slyšel, jakým vážným tónem to říká, rozesmál jsem se úplně, a tak přerušil polibek s Bikuku dřív, než jsem chtěl. Děvčata nás obklopovala i teď a stále měla zapnuté kamery. O tom jsem nevěděl a cosi jsem říkal a komentoval, ale když jsem si myslel, že chtějí jen jeden fotosnímek navíc, otočil jsem ke mně zády stojícího Bikuku k sobě a vtiskl mu polibek na tvář. Pak jsme byli zproštěni svých "povinností" a mohli jsme si konečně dělat, co chceme. Nerad vidím konec těch videí, kde máchám ručičkama ve vzduchu, a pak také jak se na konci jednoho rozesměju a ruku si položím dosti zvláštním způsobem před ústa. Nikdy dřív jsem si nevšiml, nakolik jsem zženštilý..
(TO BE CONTINUED)