close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

[by Medy] KP: 6 - 'Průběh'

18. listopadu 2007 v 13:30 |  Killerpilze (8.9.07)
Původně mělo mít vyprávění sedm částí. Nějak jsem se do toho ale vložil a vypadá to na vícero. Omlouvám se za zbytečně dlouhé články, ale nedokáži si pomoct. Doma mě nikdo neposlouchá (právě teď mi Alinka nadává za to, že nosím její oblečení) a za přáteli jezdím jen občas. Dopřejte mi to tedy. Jestli vám to vadí, nečtěte to.

Odvedl jsem Bikuku zpět k našemu hloučku. Někdo se mě ptal, jakej by měl být můj idol. Odpověděl jsem jednoslovně "Bikuku". Jen jsem si přál, aby stejnou otázku nepoložili i Bikuku a já neslyšel odpověď "Jo". Zdravil jsem se s děvčaty, co jsem je neznal, ale byli přítelkyněmi mých společnic. Povídali jsme si a já mnohdy ani neznal jména těch, se kterými jsem konverzaci vedl. Po čase se k nám přichomítla další slečna. Netuším, proč byla u nás, ale nevadí mi to. Ta slečna mi byla svou rázností dosti sympatická.
"A ty seš kluk?" zeptala se mě rovnou.
"Jo.."
"Kecáš. Tyjo ale ty seš hezčí než Bill."
Byl jsem v rozpacích a nevěděl, co odpovědět. Chvíli jsem s ní vedl rozhovor na toto téma. Opakovala, že se jí líbím a já jí upozornil, že tu jsem se svým chlapcem. Ukázal jsem jeho směrem.
"To je kluk?"
Začal jsem se smát, protože tohle už bylo příliš. "Jo, to je kluk. _Můj_ kluk."
Odešla za ním a vrátila se s tvrzením, že Bikuku je děvče. Bikuku jí to odkýval. Stal jsem se na minutu heterosexuálem. Neuvěřitelný zážitek.
"Je to kluk - vim to. Musim to vědět, chodim s nim."
"No ale ona říká, že je holka."
Přestal jsem ji přesvědčovat a ona se vrátila k předešlému tématu.
"Kašlu na Killerpilze. I na Billa. Ty seš hezčí. Já chci tebe," svůdně se přibližovala.
Se smíchem jsem se oddaloval a pohledem vyhledával něčí pomoc. Rozesmáté okolí ale jen pozorovalo děj a já v tom zůstal sám. To děvče bych ale chtěl poznat, protože takový charakter se jen tak nevidí. Mám tendenci rozesmát se kdykoliv si vzpomenu na její vážný výraz, když jsem s ní mluvil.
Pomalu jsme se počali přesouvat do klubu. Tady se musím zarazit, protože jsem dostal od Bikuku pandu. Nenapsal jsem o tom, protože jsem se styděl za to, že si nepamatuji, v jakém přesně okamžiku to bylo. Musím to ale stejně říct teď, protože bez pandy by to prostě nebylo ono.. Pamatuji si, jak vytáhl z tašky onoho plyšového černobílého medvídka a podal mi jej. Rozzářil jsem se, protože to byl přesně ten plyšák, kterému dával Bikuku na jedné fotce, co mi posílal, polibek na tvář. Hned jak se otočil, musel jsem udělat to samé.. Už proto, že jsem se chtěl rty dotýkat místa, kterého se dotýkaly i ty jeho. Věděl jsem, jak ji pojmenovat. Kráva.
Alinka mi koupila k vánocům velikou plyšovou krávu. Pro svou lásku k pandám jsem jí začal říkat Panda. A teď, když jsem konečně dostal svou první pandičku, nedovolil jsem si ji pojmenovat jinak, než Kráva. S tou jsem chodil pak po celé Praze. Mohl jsem si ji dát do batohu, ale nechtěl jsem. Teď jí tahám všude po bytě a momentálně mi sedí na klíně a čeká, až si konečně půjdeme lehnout.
Také jsem měl pro Bikuku plyšové zvířátko. Zvolil jsem růžového králíčka, se kterým jsem usínal od doby, kdy jsem ho ukradl z nemocnice. Psal jsem o tom někde, ale netuším kde. Abych to vysvětlil: celkem často v nemocnicích pobývám. Asi před čtyřmi lety mi bylo přiděleno lůžko v pokoji, kde na poličce seděl ten králíček. Líbil se mi a vzal jsem si ho ke spaní. Po propuštění jsem na něj zapomněl a vzpomněl si teprve příště, když jsem byl opět hospitalizován. Seděl jsem na lůžku u kamaráda v jeho pokoji a všiml si ho. Vzal jsem ho k sobě na pokoj. Tento rok v květnu jsem to již nevydržel a vzal si ho domů. Lidé říkají, že je to myš. Já říkám, že je to králík, který jako myš jen vypadá. Nemůže za to.
Tohoto králíčka jsem pak věnoval Bikuku a Ketty mi nedávno na icq vyprávěla, jak to prý celé proběhlo. Ne, že bych si to nepamatoval.. Heh.. Přistoupil jsem zezadu k Bikuku a rukou, ve které jsem králíčka svíral, jsem jej objal a podal mu ho tak. Dostal jsem výměnou polibek. Ketty byla prý tváří dost blízko nám. Měla z toho radost a zároveň přiznala, že jí to přišlo hloupé. Zajímalo by mě, proč. Obyčejně přijde a bez zbytečných prodlev řekne, co přesně by chtěla vidět a natočit. Je mi to sympatické. A když navíc je to Ketty, tak to má velké plus v tom, že je nositelkou tak půvabně roztomilého vzezření. Za touto větou opět zopakuji, že jsem doopravdy gay. Někdo totiž šíří tvrzení, že jsem bisexuál. To mi přijde velice vtipné.
V klubu jsme se nijak nemuseli tlačit dopředu. Stáli jsme zhruba ve třetí řadě. Ta byla tuším zároveň i poslední. Očekávali jsme příchod kapely a najednou se sálem rozhlehl početný dívčí jekot. Bylo mi řečeno, že kdosi zahlédl člena kapely v zákulisí. Brzy jsem si na přílišnou hlasitost hlasů zvykl a kapela počla hrát. Nelíbilo se mi to. Již před koncertem jsem tušil, že se mi nebude vystoupení líbit, ale nesžíralo mě to. Já byl rád, že tam mohu být s lidmi, které mohu nazvat přáteli.
Protože Lussy mi přišla největší fanynkou, nabídl jsem jí, aby si vyšplhala na má záda. Po pár poznámkách, že ji neunesu, konečně nabyla rozumu a vylezla na mě. Je lehoučká, nedělalo mi problém jí nést. Občas mě přiškrtila, a pak se zřejmě snažila rozdrtit mě, ale bylo to roztomilé a nevadilo mi to. Anes s Bikuku na barových židličkách v pozadí skandovali do hudby a já si sedl a opřel se o zeď. Chvílemi jsem zapojil Krávu, která vydržela ze všech nejdéle. Když ostatní v polovině písně dávali ruce dolů, protože dostávali křeče, Kráva se stále pohybovala do rytmu. Jediným problémem je, že ta pandička je metalista, proto se pohybovala mírně mimo rozsah hudby.
S Anes jsem chtěl strávit více času, a protože situace to umožňovala, šli jsme si sednout na schody do chodby a povídali jsme si. Muž za barovým pultem s tričky se tu oblékal do dívčího, nasazoval si paruku a líčil se, aby mohl parodovat fanynky. Výsledný efekt jsem nespatřil, protože jsem stále setrvával na schodech a rozebíral s Anes vše možné. Mrzelo mě jen, že se náš hlouček opět rozpadl - tentokrát na dvě skupinky. A já byl opět v jiné než Bikuku. Měl jsem nutkavou potřebu jít za ním a alespoň stát v jeho blízkosti, ale přišlo mi to hloupé. Kdyby chtěl, tak se přece ukáže někde u mě. Ale on nepřišel. Usoudil jsem z toho, že se nyní nechce bavit se mnou, a zůstal jsem u děvčat.





(TO BE CONTINUED)
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama