close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

[by Medy] KP: 7 - 'Autogramiáda'

18. listopadu 2007 v 13:33 |  Killerpilze (8.9.07)
Koncert se pomalu chýlil ke konci. Procházeli jsme se různě po okolních prostorech. Když jsem se po čase vracel zpět do sálu, kde byl koncert odehrán, procházel jsem kolem jakéhosi hloučku děvčat. Pousmál jsem se nad nimi, když jsem spatřil důvod jejich zvláštního seskupení. Přetahovali se o Maxův ručníček. Bylo to roztomilé, jak každá z nich chtěla alespoň maličký kousek. Vždy jsem obdivoval, co jsou ochotné udělat pro svou star.

Najednou na mě někdo zakřičel: "Medy!! Chyť ten ručník! Dělej!"
Dřív jsem si nevšiml, že v hloučku jsou zakomponovány i mé kamarádky. Nechápavě jsem se pootočil. Svůj myšlenkový pochod spolu s akcí bych mohl znázornit asi takto..:
*otáčím se* >>> Ručník? >>> *hledám pohledem ručník* >>> Co? >>> *nacházím ručník* >>> Aha >>> *Chytám ručník*
Začal jsem se přetahovat s nimi. Většina mých kamarádek ručník pustila s tím, že jim ho vybojuji já. Měl jsem to také v úmyslu. Slečny okolo ručník jen pevně držely. Já využil své větší síly a začal jím trhat. Zbylé zájemkyně o Maxův hadřík sebou zmítaly ze strany na stranu, jak se snažily nápor ustát. Vážně jsem je obdivoval. A začalo mě to i bavit.. Nešlo mi o ručník - šlo o to, zkusit, co všechno ty slečny vydrží.
Vadil mi ale kameraman, který se mě nejspíš snažil zasáhnout kamerou do lebečné části. Netuším proč, ale opravdu jsem měl ten dojem. Neustále zabíral ručník a bylo mu jedno, že ohrožuje přítomné svým přístrojem. Každopádně jsem mu vděčný, že nebyly uveřejněny části, kdy jsem rozpoznatelný. V televizi bych z toho asi radost neměl..
5:23 >>> Endivie, Pípí
5:25 >>> Hakky, já
Pípí měla svou roztomilou čelenku s mašličkou, Hakky měla červenou a já tmavou s bílými puntíky. Nebyla moje - nevím, zda jsem se zmiňoval, ale patří Lussy. Dala mi ji do úschovy a já ji nechtěl jen tak držet, tak jsem si ji prostě nasadil..
Nějaký chlapec neustále předhazoval, že venku má nůž, a tak se můžeme o ručník podělit. Nikdo ho neposlouchal - jen já a nějaké dvě slečny. Ovšem tuto myšlenku se jim nedařilo prosadit. Nikdo je příliš nevnímal. Rozhodl jsem se je ke vchodu dostat sám. Samozřejmě mi posloužil onen ručník.. Začal jsem tahat vzad. Mnohem zuřivěji jsem jím zmítal a pomalu jsme se blížili ke vchodu. Cestou jsme strhli dvě barové židličky. Nechtěl jsem slečnám ublížit, proto jsem je přidržoval nohou, aby se o ně nepřerazily.
Dorazili jsme k baru ke schodům, kde jsem dřív seděl s Anes a kde se převlékal ten muž do ženského. Zastavili jsme se a všichni očekávali, že zmiňovaný chlapec snad pronese nůž ostrahou a poskytne nám jej u schodiště. Nikomu se nechtělo po schodech. Ani mně. Někdo mi zaklepal na rameno.
"Já tady mam žiletku, jestli chcete.." nabídla mi příchozí slečna, která děj zprvu jen pozorovala.
Přijal jsem a po zapalování, trhání a mnoha dalších způsobech rozdělování ručníku na části jsem začal ručník řezat. Dva nebo tři kousky jsem uřízl pro sebe a svou skupinku. Zbylý kus jsem nechal v hloučku a odpojil jsem se. Žiletku jsem nenavrátil, protože mi ji někdo vzal v úmyslu dělit zbylý kus.
S ukořistěným ručníčkem jsem vyšel schody a hledal Ketty. Před koncertem jsme si totiž uschovali věci v šatně a já jí dal i svůj lísteček, abych jej neztratil. Teď jsem chodil tam a zpět a hledal děvčata, ale stále jsem nenacházel. Myslel jsem už, že odešla domů, proto jsem do šatny vešel sám.
"Brej večer. Já tu mam věci, ale kamarádka mi odjela s lístečkem. Prostě chci támhletu bundu a takej oranžovej batoh," ukázal jsem na svůj kabát.
Paní mi věci ochotně vydala a já na cestě z šatny potkal Ketty. Přemýšlel jsem, že jsem vlastně mohl ukázat na kterýkoliv háček. Šatnářka mi důvěřovala. Pochybuji ale, že bych byl ochoten vzdát se svého kabátu. Mám ho dost rád. Byl jsem potěšen, že Ketty je ještě tu. Vedle nás se začala tvořit fronta na autogramiádu. Já podpisy nesbírám, tak jsem jen rychle zabral křesílko vedle. Několik z děvčat přisedlo a já byl rád, že se nemusím účastnit tlačenice.
Po chvíli mi ale kdosi přišel říct, že Bikuku je někde mezi ní. "Už zase.." pomyslel jsem si jen a jal jsem hledat svého chlapce a usměrnit ho trošku v názorech.
"Pardon. Hledám člověka. Hledám člověka! Já si nejdu pro podpis. Já hledám. Děkuju. Pardon. Hledám člověka," opakoval jsem, když jsem se proplétal těsným davem.
Překvapilo mě, jak byli všichni ochotní. Oni opravdu uhýbali. Sice ano - koukali na mě divně, ale já mohl projít. Našel jsem ho. Byl zhruba v polovině. Spolu s ním tu čekala některá z děvčat. Vyčkával jsem s nimi a chvíli si krátil opíráním se o záda svého chlapce. Byl jsem unaven, položil jsem ruce Bikuku na boky a hlavu opřel o jeho rameno. Nijak na to nereagoval, až pak mi znemožnil další dřímání svým pohybem do strany, když se někoho snažil praštit plakátem. Tedy.. Alespoň to tak vypadalo. Nevím, co přesně se dělo. Vrátil jsem se o několik kroků zpět. Přede mnou teď stála Ketty. Kousek od ní Nicky a poblíž i Trin, kterou jsem tehdy ještě neznal.
Přestávalo mě bavit jen tak stát. Chtělo to pořádnou atmosféru. Vždyť všichni chtějí autogram..
"Já chci podpiiiis!! Jooo!! Fabiii!!" začal jsem křičet, když jsem si byl jistý, že přátelé to neuslyší a nebudou se za mě muset stydět.
Proč jsem si vybral Fabiho, netuším. Bylo to prostě ta nejabsurdnější varianta. Tlačil jsem se davem a snažil se dostat dopředu. Strkal jsem dívky okolo a přišlo mi divné, že mě nikdo neatakuje. Po těch nechápavých pohledech, co na mě vrhaly, jsem se musel začít smát a zklidnil jsem se. Upravil jsem si vestičku a rozhlížel se jako bych před chvílí afektovaně neječel, že miluji nejmladšího zástupce kapely. Jedné věci jsem si všiml - nebylo jednoduché dostat se vpřed. Vlastně jsem se při této situaci téměř nepohnul. Všem záleželo na tom, abych nepřišel na řadu dřív, než bych měl. Hlásat, že hledám člověka, je úspěšnější.
Přeci jen si na mě někdo vzpomněl a hodlal se mi v davu věnovat. Byla to Ketty. Možná to bylo tím, že jsem se najednou nějak objevil vedle jejich skupinky. Ukazovala mi papírek s nápisem "I am Gay", který hodlala dát podepsat Jo-ovi. Byl přeložen tak, aby na nápis nešlo vidět. Měly tu i plakát, který chtěli nechat podepsat také. Netuším, zda dávali Killerpilze vždy po jednom podpise, ale vzal jsem tedy plakát k sobě, že ho nechám podepsat. Slyšel jsem stížnosti na Fabiho inteligenci. Podepsal se totiž černým fixem do černého pole posteru. Max se podepsal podobně. Ketty polemizovala, že Jo se podepíše určitě také takovým způsobem.
Viděl jsem, že všichni od nás, kteří už měli svůj podpis, čekají u stolního fotbalu vzadu. Čekali na zbývající. Také jsem zaslechl pár hlášek.
"On mě pozdravil!"
"Hele na ten podpis!"
atd.
Přišel jsem na řadu. Jo mi byl velice nesympatický. Chladně jsem se mu podíval do očí, rozvinul plakát a položil ho na stolek před ním.
"Please here - i can't see it," ukázal jsem nejprve na světlou plochu, a poté na podpisy jeho spolukapelníků, které nebyly čitelné.
Podepsal se: "It's OK?"
"Yeah, thanks," vzal jsem plakát a věnoval mu poslední *zlé oči*
Předal jsem podpis Ketty a byli vyhozeni od stolního fotbalu, který jsme hodlali spustit.Když si nechávali podepisovat Maxe, stál jsem také v řadě. Ovšem nechtěl jsem podepsat nic, tak když mě "Saki" pustil, jen jsem kolem Maxe prošel a připojil se k ostatním. Nechápavě na mě pohlédl. Ten pohled jsem mu opětoval, protože já zase nechápal, proč bych si měl od něj nechávat něco podepisovat. To, že jsem tu přítomen, přece nutně neznamená, že se mi jejich hudba líbí. A i kdyby se mi ta hudba líbila (nedokáži uvěřit tomu, že nad tímhle vůbec uvažuji..), koupil bych si CD, nechodil pro podpisy.


(TO BE CONTINUED)

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama