close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

[by Medy] VNS: 1 - 'Idealizace a start'

17. listopadu 2007 v 16:37 |  VNS (25.8.07)
O VNS (velký narozeninový sraz) jsem se dozvěděl od kamarádky Lussy, která se na něj chystala jet. Její úmysl ale zhatila cesta do Itálie, proto jsem přišel o hlavní společnici. Nebyla ale jediná, kdo jel na vns a znal jsem ho. Jely tam další dvě kamarádky ze Staré Boleslavi a později jsem našel další návštěvnice mezi mými známými na lidech.cz. Ke všemu tomu slíbil svou účast i Bikuku.. x)


Vlak z nádraží vyjížděl těsně před pátou a cesta k nádraží trvá z mého bytu necelou hodinu. Chtěl jsem tedy vyrazit ve tři čtvrtě na čtyři. Tu noc jsem trávil na chatu, na lidech.cz. Chtěl jsem si jít na chvíli odpočinout před odjezdem, ale s Gábi se mi hezky povídá, proto jsem odešel až o dost později. Na přípravu jsem potřeboval hodinu. Než jsem vypnul počítač, dal jsem své telefonní číslo Gábi, aby mi mohla na sraz zavolat. Sama se jej chtěla účastnit, ale nakonec nemohla být akci přítomna. Chtěl jsem jí dopřát tedy alespoň tohle. A protože mám Vodafone a sám jsem na to upozornil, mohla mi posílat SMS zprávy bez omezení z internetu.
Od počítače jsem odešel neplánovaně pozdě, nestíhal jsem tedy. Stresoval jsem se, že mi ujede vlak a nedokázal jsem se soustředit na přípravu. Prozvonil jsem kamaráda Radka. Věděl jsem, že ho dlouhé prozvánění probudí. Potřeboval jsem s ním mluvit, protože funguje jako skvělý antidepresátor.
"Medy, klid. To stíháš - kolik je hodin? Máš ještě půl hodiny, aby ses nachystal. Narvi si ňáký věci do báglu, obleč se, namaluj, udělej si vlasy a vypadni na vlak - stihneš to. Nakonec tam ještě budeš muset čekat."
Věřím cokoliv, co řekne. Nikdy mi nelhal, a kdyby si myslel, že to nestihnu, řekl by mi to. Uvažoval nad tím a ví, co mi jak dlouho trvá, proto jsem se opravdu uklidnil a udělal vše, jak řekl. Jediné, co jsem vynechal, bylo líčení, protože mě v té době přepadávaly obavy, že pokazím linku a budu proces muset několikrát opakovat. Začal jsem si skládat věci do batohu, když mi najednou zazvonil mobil:

"delej, honem :D nestihnes to :D:D"

Psala Gábi.. Stres byl zpět. Spěšně jsem se oblékl a začal lakovat vlasy. Sledoval jsem se v zrcadle a povšiml si stínů, které vrhalo světlo chodby. Nemám stíny rád - bojím se jich. Začal jsem se po bytě pohybovat opatrně. Neustále jsem se ohlížel, jestli mě "něco" nesleduje apod. Prozvonil jsem opět Radka. Po chvilkovém spílání, že nemůže spát, mě opět uklidnil. Jen co jsem vyšel mezi stíny ulice ven, přišla mi další zpráva:

"hele.. je 3:15 xD.. asi umres xD"

Začal jsem přemýšlet, na kolik by mě vyšlo pořízení ocelové tyče a následné cesty do Ostravy..
***
Cesta vlakem z České Lípy do Prahy trvá něco kolem tří hodin. Tři hodiny a dvacet minut? Tuším, že je to přesně tak. Zvykl jsem si na přístup průvodčích. Kdykoliv se objevím ve vlaku, průvodčí mě mají za děvče. Tentokráte pro mě měli nové přízvisko:

"Brýtro, jede to na Prahu?" zeptal jsem se u vlaku.
"Jistě, princezno. První vagón a přestupy Vám řeknu při kontrole jízdenek," usmál se na mě sladce mladý průvodčí.
"Jo, dík," ignoroval jsem jeho výraz a nastoupil do zmiňovaného vagónu.

Ve vlaku se mi tentokrát nic zlého nepřihodilo. To až na nádraží v Mladé Boleslavi. Tam mi ukradli cedulku s nápisem "FREE HUG FOR BIKUKU", kterou jsem vyráběl snad den předtím. Měli jsme s ním dohodu týkající se těchto cedulí. A já o ni přišel.
Do Prahy jsem dojel kolem půl deváté. Na devátou jsem měl domluvenou schůzku se svým budoucím spolubydlícím Kubíkem u koně. Přišel později, ale je to profesionální pornoherec, proto jsem mu nic nevyčítal. Zřejmě měl náročné natáčení a potřeboval se prospat. Vezl mě metrem na stanici, kde čekala skupinka čtyř lidí. Jeden chlapec a tři slečny. Znal jsem jen dvě z nich, s ostatními jsem se seznámil až teď. Přišli mi sympatičtí a můj dojem potvrdil rozhovor, který jsme vedli celou cestu.
Jirka, tak se chlapec jmenoval, nakonec odmítl jít dále s námi a odešel bez vysvětlení kamsi do ulic Prahy. Čekali jsme zrovna na autobus. Tu se k nám také připojila další děvčata, která mířila na vns. V autobuse se mi nedělá dobře, stejně jako v metru (o eskalátorech se raději nezmiňuji - vždy jsem se přidržoval Kubíka). Tentokrát mi ale jízda v něm nedělala problém. Myslím, že za to může velice dobrá společnost, kterou jsem v Kubovi našel.
(TO BE CONTINUED)
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama