Jsem zpátky...nevím na jak dlouho...respektivě, vím, ale říkat vám to nebudu, samotné vyslovení toho času mě hází do role těch zvláštních lidí s patkou a proužky..(nevíte jak se jim říká?)
Zaregistrovala jsem Joeyho články, které se mi neuvěřitelně líbí a ještě víc, se mi líbí, jak z toho nejmenované osoby, chodící se mnou do školy, psychují.
Naopak postrádám jakékoliv vyjadřování se ze strany Pandy a Kett...škoda, apeluji na vás...
Naopak postrádám jakékoliv vyjadřování se ze strany Pandy a Kett...škoda, apeluji na vás...
Popisovat ubšhlé dny, kdy jsem byla bez netu, vám taktéž nebudu. Stejně jako můj plán na dnešní odpoledne....
Jenom bych chtěla upozornit některé slečny, které mi píšou a ptají se na Medardův stav, že opravdu nejsem žádné informační středisko a kdyby jste dobře prohlédly všechny blogy na které přispívá, došlo by vám, že zřejmě neleží zmlácen někde v příkopu...nemluvě o tom, že info které mám já, je dosti chabé...
No nic..kašlu na vás. Užijte si nechápavé koukaní na náš dokonalý blog.
Čekajíce na nesplnitelné, přes průzračnou oponu...vidím to co z zbylo z tohohle světa...A rázem si odpouštím všechny své nespáchané hříchy, protože ta špína co je všude kolem, zastiňuje i mou pomyslnou nedokonalost vlastní hrůzností. Bez jediné myšlenky na návrat, nekonečným skokem do hlubin, měním svůj život, který nikdy neexistoval, na všeříkající Nic.
Zavřenýma, slepýma očima si prohlížím tváře těch pár lidí co stojí vedle mě. Ztrácejíce se v mlze, poznávám rysy, které mě upozorňují na naší podobnost. A v tom zvláštním novém okamžiku, konečně poznávám....tak přece jste zůstali se mnou. Děkuji....
Zavřenýma, slepýma očima si prohlížím tváře těch pár lidí co stojí vedle mě. Ztrácejíce se v mlze, poznávám rysy, které mě upozorňují na naší podobnost. A v tom zvláštním novém okamžiku, konečně poznávám....tak přece jste zůstali se mnou. Děkuji....
Trin-...