Měl bych si změnit melodii v mobilu. Není zrovna příjemné nechat se budit monofonní melodií typu růžového pantera. Nekompromisně jsem hovor odmítl a spal dál. Na SMS jsou v tom mobilu nastavené ale ještě horší zvuky, proto jsem to nevydržel a po přijetí textové zprávy raději vstal. Mohl by mi totiž také zvonit organizátor a to už bych nemusel přežít. Ve zprávě Trin vyžadovala textovku z autobusu, aby měla jistotu, že jsem nasedl.
Tři hodiny zbývaly do mého odjezdu a já se dopotácel do koupelny, abych se nějakou dobu mohl nehybně pozorovat v zrcadle (dělám to často), a pak si připravit zavazadlo. Nejdůležitější bylo oblečení na ples, dárky, fotky a sešit. Skvěle jsem vše stíhal, až se mi to zdálo podezřelé. Po sprše a úpravě účesu jsem měl během pár minut sbaleno a já usedl zpět do pracovny, abych zbývajících pár minut strávil s cigaretami. (Den před tím jsem přestal kouřit.)
Vycházeje z domu jsem si uvědomil, že s sebou nemám vodu - jenom hodina a půl a budu v Praze, to je v pohodě. Přemýšlel jsem o minulých cestách a vzpomněl si, že jsem s sebou nevzal tužku - budu celou dobu s Trin a Joeym, vypůjčím si. Rychle jsem začal uvažovat, jestli mám všechny části oděvu pro ples. Sako, kalhoty, kravata, košile, boty.. Měl jsem vše. Dokonce i nezbytný zapalovač jsem měl při sobě.
Spokojeně, že jsem nic důležitějšího nezapomněl, jsem se zastavil na autobusové zastávce, odkud mi měl za pár minut odjíždět autobus. Po čtvrt hodině jsem to nevydržel a tři metry od zastávky si zapálil další nikotinovou roličku. Jeden z procházejících mužů se u mě zastavil a vytáhl k prohlédnutí svůj odznak městské policie.
"Jste mi povědomý.. To bude za pět set."
"Pět metrů.."
"Deset."
"Nejsem blbej, kouřim na zastávkách pořád, je to pět."
"To nemění nic na tom, že stojíte od zastávky metry tři. Stanice, občanka, peníze?" dal mi velkoryse na výběr z možností.
Peníze, které jsem vezl Joeymu za to, že za mě platil pokutu v Praze (metro), jsem tedy vynaložil na pokutu další. Autobus přijel dosti opožděně a bylo v něm málo místa. Musel jsem téměř celou cestu stát a můj žaludek protestoval nelibým způsobem. Když se jedno z prvních sedadel uvolnilo, ihned jsem jej zasedl a snažil se usnout. Mdlo se mi dělalo již za Lípou a já si nemohl dovolit vystoupit o tolik stanic dříve. Řidič v autobuse se mi snažil pomoct tím, že na mě mluvil. Znal se s Markem a párkrát mě s ním viděl, proto mu přišlo, že máme společné téma. Mě ale hovor nijak zvlášť nepomáhal, proto jsem ho začal hecovat, ať je ticho.
Zhruba třikrát jsem tu paní vedle sebe pozvracel málem. Po čtvrté už to bylo doopravdy. Tedy s tím rozdílem, že jsem si ohleduplně poblil raději vlastní košili. To už jsem spatřil cedulku "Na Holešovicích". Tu minutu jsem to vydržet mohl. Akorát jsem zasmradil quick bus.
Nemám ráda městskou policii,jsou k ničemu,jenom se flákaj po městě,nemají co na práci a buzerujou s kravinama xD Se mi přesně stalo že sem kouřila na zastávce,hodně daleko a dotyčnej se semnou ani o metrech nedohadoval,prostě tam byla zastávka vidět :-( A jako občanku ještě nevlastním kže :-D To je určitě kvůli těm tupým lidem co si stoupaj metry od zastávky...