Všichni v předních řadách seděli a čekali, až 'ten poblitej' vypadne. Vystoupil jsem urychleně z autobusu, abych do plic inhaloval trochu těch plynů z venku, a vydal se k hale. Trin se usmívala už z dálky. Tentokrát jsem ji neodmítl obejmout ze strachu, že ji pozvracím, ale kvůli té poblité košili. Převlékl jsem se hned v čekárně vlakového nádraží, kde na mě hleděla spousta podivných existencí. Trin jsem pověřil koupí vody a sám jsem hledal způsob, jak nést košili odděleně od ostatních věcí.
Tramvaj se konala až časem. Nejdříve jsme ušli kus pěšky, protože jsem neměl na to, vlézt do dalšího dopravního prostředku. Po pár minutách chůze jsem byl ochoten cestu tramvají podstoupit, proto jsme neváhali a nasedli. Na Anděl jsme se nedostali, protože řidič jel moc dlouho. Kdyby jel rychleji, vydržel bych to, ale on to táhl naschvál co nejméně. Předčasně jsme vozidlo opustili a Trin, zaříkajíc se, že zná cestu, mě vedla po schodech. Myslím, že to měla naplánované a chtěla mě zabít, protože to není normální, vzít _mě_ do takových schodů..
Vyšli jsme někde u Pražského hradu mám dojem. Jestli to tak není, opravte mě. Zoufale jsem hledal lavičky a skuhral, co je to sakra za město, kde se není kam posadit a kde po dlouhé cestě po schodech zemřít. Přeci jen jsem nakonec pár laviček našel - nepodceňujte mě. Zůstali jsme sedět docela dlouho, protože já chtěl mluvit a nehýbat se. Mimo to tu dva ruští příslušníci připravovali stolek a poutač pro jakousi akci.
"Už póď," zvolal první jemným zženštilým hlasem.
Druhý se nepříjemně ohlédl a vydal se za ním: "To nemóžeš vzít sám?"
Vypadalo to, že ten druhý homosexuální nebyl. Stále tam chodili a první neustával ve snažení, druhý v odmítání a ignoraci. Když kus od laviček došel hlouček turistů z Japonska, všiml jsem si jedné Japonky s rouškou.
"Hele, ta Japonka má roušku.." smál jsem se při pomyšlení na Joeyho v plynové masce a podobné skupince.
Odmítavý Rus zvedl hlavu a podíval se k Japonce. Nechtěl jsem, aby mě slyšel, ale zřejmě jsem podcenil jeho sluch.
Protože nebylo zrovna teplo, po čase jsme se zvedli a dorazili na Anděl do Domu Beze Jména [stále myslím to samé obchodní centrum, kterého rád zapomínám název], kam jsme se usadili do stejné kavárny jako při příjezdu na LoveX. Rozebrali jsme pár témat, naplánovali pár akcí a objednali medovník. Přenechal jsem jej celý Trin [kupovala ho ona], protože já jsem nehodlal pozvracet si další část oděvu. Ketty se po čase ozvala a my ji šli čekat k ní do školy.
Posadili jsme se do předhaly na lavičku a očekávali Kettyin příchod. Pozoroval jsem průchozí děti a komentoval jejich velké hlavy, abych se zabavil. Náhle se vpravo za sklem objevilo něco růžového a běžícího.. Ketty!
Proběhlo nezbytné objetí a následně doprovod ke skříňkám. Oblékla se, já jí vzal batoh a vydali jsme se k Trin, která domů musela na oběd. Předstírali jsme, že byla celou dobu ve škole, mě vyzvedla teď odpoledne Kett a společně jsme se potkali náhodou. Je to tak neuvěřitelné, že nám to Trinina máti uvěřila a my v klidu spočinuli v už známém pokojíčku.
Poprvé jsem ten den viděl video od Joeyho. Abyste měli pocit, že o něco přicházíte, nevložím jej sem. To video bylo točeno jen pro LnU a navíc znázorňuje atomovou válku, proto to není moc vhodné pro mladší návštěvníky. Pokud by měl Joey zájem, může video uveřejnit sám (*zlé oči*..) ;D
Tramvaj se konala až časem. Nejdříve jsme ušli kus pěšky, protože jsem neměl na to, vlézt do dalšího dopravního prostředku. Po pár minutách chůze jsem byl ochoten cestu tramvají podstoupit, proto jsme neváhali a nasedli. Na Anděl jsme se nedostali, protože řidič jel moc dlouho. Kdyby jel rychleji, vydržel bych to, ale on to táhl naschvál co nejméně. Předčasně jsme vozidlo opustili a Trin, zaříkajíc se, že zná cestu, mě vedla po schodech. Myslím, že to měla naplánované a chtěla mě zabít, protože to není normální, vzít _mě_ do takových schodů..
Vyšli jsme někde u Pražského hradu mám dojem. Jestli to tak není, opravte mě. Zoufale jsem hledal lavičky a skuhral, co je to sakra za město, kde se není kam posadit a kde po dlouhé cestě po schodech zemřít. Přeci jen jsem nakonec pár laviček našel - nepodceňujte mě. Zůstali jsme sedět docela dlouho, protože já chtěl mluvit a nehýbat se. Mimo to tu dva ruští příslušníci připravovali stolek a poutač pro jakousi akci.
"Už póď," zvolal první jemným zženštilým hlasem.
Druhý se nepříjemně ohlédl a vydal se za ním: "To nemóžeš vzít sám?"
Vypadalo to, že ten druhý homosexuální nebyl. Stále tam chodili a první neustával ve snažení, druhý v odmítání a ignoraci. Když kus od laviček došel hlouček turistů z Japonska, všiml jsem si jedné Japonky s rouškou.
"Hele, ta Japonka má roušku.." smál jsem se při pomyšlení na Joeyho v plynové masce a podobné skupince.
Odmítavý Rus zvedl hlavu a podíval se k Japonce. Nechtěl jsem, aby mě slyšel, ale zřejmě jsem podcenil jeho sluch.
Protože nebylo zrovna teplo, po čase jsme se zvedli a dorazili na Anděl do Domu Beze Jména [stále myslím to samé obchodní centrum, kterého rád zapomínám název], kam jsme se usadili do stejné kavárny jako při příjezdu na LoveX. Rozebrali jsme pár témat, naplánovali pár akcí a objednali medovník. Přenechal jsem jej celý Trin [kupovala ho ona], protože já jsem nehodlal pozvracet si další část oděvu. Ketty se po čase ozvala a my ji šli čekat k ní do školy.
Posadili jsme se do předhaly na lavičku a očekávali Kettyin příchod. Pozoroval jsem průchozí děti a komentoval jejich velké hlavy, abych se zabavil. Náhle se vpravo za sklem objevilo něco růžového a běžícího.. Ketty!
Proběhlo nezbytné objetí a následně doprovod ke skříňkám. Oblékla se, já jí vzal batoh a vydali jsme se k Trin, která domů musela na oběd. Předstírali jsme, že byla celou dobu ve škole, mě vyzvedla teď odpoledne Kett a společně jsme se potkali náhodou. Je to tak neuvěřitelné, že nám to Trinina máti uvěřila a my v klidu spočinuli v už známém pokojíčku.
Poprvé jsem ten den viděl video od Joeyho. Abyste měli pocit, že o něco přicházíte, nevložím jej sem. To video bylo točeno jen pro LnU a navíc znázorňuje atomovou válku, proto to není moc vhodné pro mladší návštěvníky. Pokud by měl Joey zájem, může video uveřejnit sám (*zlé oči*..) ;D
[to be continued]