Medy chtěl, aby ještě někdo psal reporty....Tak jsem se toho ujala...Nebude to asi tak dokonalé, jako ty Medardovi, bude to v některých místech příliš stručné, příliš ironické, nebo naopak až moc rozvláčné a emo...ale takhle jáprostě píšu. Nenutím vás to číst...Jen já to chci psát.
,, Nejdu do školy, jede ti to v 6:33 z nádraží sever, přijedeš v 7:55, dojdu pro tebe na nádraží." Toto jsem Medymu několikrát oznámila, napsala si Časový rozpis a plán trasy ( jestli si někdo myslí, že jsme ho dodrželi, tak opravdu ne) a rozhodla se, že to prostě bude všechno děsně cool a na úrovni.
Teoreticky vzato...bylo...
Teoreticky vzato...bylo...
Ve čtvrtek v 3: 15. Zazvonil mi budík.Naprosto dezorientovaně jsem se rozhlédla po pokoji, abych si rázem uvědomila, proč vstávám v tak šílenou hodinu. Vzala jsem telefon a jala se volat naší ctěné pandě, abych ho probudila. ( záměrně používám na pandu mužský rod, označení panďák se objeví později a nevidím důvod proč o chlapci mluvit v ženském rodě). Telefon mi položil. Napsala jsem smsku...ještě, že tak, jak jsem se později dozvěděla, byla to právě ona, kdo ho vzbudil.
S klidem v duši, že drahoušek opravdu dorazí, jsem opět usnula.
V 6:45 mi matinka s úsměvem oznámila, že mám připravenou snídani - musli ( nemá tu přehlasované ,,u") s jogurtem...už to nemůžu ani čuchat...
Chovala jsem se jako obvykle, maminka nemusela hned vědět, že do školy prostě nejdu...Bohužel jsem tím pádem i jako obvykle vyrazila pozdě a v 7:55 jsem byla tak na Malostranské. Popadla mě mírná hysterie a doufání, že se autobus alespoň o 10 minut zpozdil. Dojela jsem na nádraží a následně běžela do odbavovací haly. Medy nikde...čekala jsem 8 minut...Medy nikde. Propadla jsem emu, že už určitě dávno přijel a nečeká. Ta představa mě dost vyděsila- zkuste si v praze hledat pandu,bez mobilu a s minimálním orientačním smyslem, když ještě ke všemu máte být ve škole. Psala mi Ketty, jak vypadá situace. Už, už jsem chtěla odpovědět, že je všechno v pr**** , Medyho jsem nestihla a nůhví co ještě, když v tu chvíli...* dramatická hudba, kamera pomalu zaostřuje na typickým krokem se pohybující pandu, kráčející od autobusu, který právě přijel*...
Bylo něco kolem půl 9 a on dorazil..jel správným autobusem ,jen se zpozdil....Bylo mi to jedno, Medy byl po třech týdnech strašného psychování tady a Trin byla totally happy.
S klidem v duši, že drahoušek opravdu dorazí, jsem opět usnula.
V 6:45 mi matinka s úsměvem oznámila, že mám připravenou snídani - musli ( nemá tu přehlasované ,,u") s jogurtem...už to nemůžu ani čuchat...
Chovala jsem se jako obvykle, maminka nemusela hned vědět, že do školy prostě nejdu...Bohužel jsem tím pádem i jako obvykle vyrazila pozdě a v 7:55 jsem byla tak na Malostranské. Popadla mě mírná hysterie a doufání, že se autobus alespoň o 10 minut zpozdil. Dojela jsem na nádraží a následně běžela do odbavovací haly. Medy nikde...čekala jsem 8 minut...Medy nikde. Propadla jsem emu, že už určitě dávno přijel a nečeká. Ta představa mě dost vyděsila- zkuste si v praze hledat pandu,bez mobilu a s minimálním orientačním smyslem, když ještě ke všemu máte být ve škole. Psala mi Ketty, jak vypadá situace. Už, už jsem chtěla odpovědět, že je všechno v pr**** , Medyho jsem nestihla a nůhví co ještě, když v tu chvíli...* dramatická hudba, kamera pomalu zaostřuje na typickým krokem se pohybující pandu, kráčející od autobusu, který právě přijel*...
Bylo něco kolem půl 9 a on dorazil..jel správným autobusem ,jen se zpozdil....Bylo mi to jedno, Medy byl po třech týdnech strašného psychování tady a Trin byla totally happy.
Obvyklé ne-objímání se, kvůli rozhozenému žaludku a pozvracené košili a následné zakoupení neperlivé vody. Ta stále stojí na mém botníku, ale něco mi brání jí vypít, ale i vyhodit...
Pro jistotu jsme zvolili alespoň částečný přesun pěšky, protože tramvaj vypadal příliš nebezpečně. A Medy vyprávěl...nutno podotknout, že jsem byla konečně docela klidná, kvůli předešlé hádce, kterou jsme přešli, takže atmosféra ok.
Pro jistotu jsme zvolili alespoň částečný přesun pěšky, protože tramvaj vypadal příliš nebezpečně. A Medy vyprávěl...nutno podotknout, že jsem byla konečně docela klidná, kvůli předešlé hádce, kterou jsme přešli, takže atmosféra ok.
Konečně jsme se dostali na jakousi zastávku a čekali jsme na tramvaj. V tuto chvíli jsem si dovolila Medarda nazvat volem...tedy, nebylo to přímo na něj, byla to reakce na jeho oranžový batůžek, výrazně přečuhující do silnice...a rozjetá panda není zrovna hezký pohled.
Po několika ujetých stanicích v ani ne moc zaplněné dvanáctce, jsme se kvůli nevolnosti poloviny přítomných, vydali opět pěšky. Upozorňuji, že vážne již 15 let žiji v Praze, v centru. To, že netrefím z Malostranské na Anděl jinak než tramvají/pěšky kolem naší školy, není přece zas tak hrozné, ne ?! Takže to, že jsme šli po hodně dlouhých schodech, na kterých jsme minimálně třikrát téměř umřeli, směrem nahoru k hradu, kde na nás opravdu zláštně koukali členové hradní stráže, je omluvitelné.
Po několika ujetých stanicích v ani ne moc zaplněné dvanáctce, jsme se kvůli nevolnosti poloviny přítomných, vydali opět pěšky. Upozorňuji, že vážne již 15 let žiji v Praze, v centru. To, že netrefím z Malostranské na Anděl jinak než tramvají/pěšky kolem naší školy, není přece zas tak hrozné, ne ?! Takže to, že jsme šli po hodně dlouhých schodech, na kterých jsme minimálně třikrát téměř umřeli, směrem nahoru k hradu, kde na nás opravdu zláštně koukali členové hradní stráže, je omluvitelné.
Nakonec jsme se z důvodu velkého vyčerpání usadili na lavičce na jednom z mnoha krásných a starobylých náměstí na Pražském hradě. Myslím, že ta divná věc proti nám, na kterou se neustále koukali japonští turisté s rouškami ( tu má BillyxCore...ale je ošklivej : (( ) byl chrám sv. Víta, ale s určitostí to říct nemůžu. Alespoň jsme si popovídali a já si snědla svačinu ( ano jsem přece ve škole, můžu jíst svačinu) a upozorňuji na dva pěkné, rusy, kteří pobíhali kousek od nás. Myslím, že se s Medym shodneme na příjemném faktu, že hetero opravdu nebyli... Po asi hodině povídání a řešení důležitých problémů-Medy se škrábl jen o futra ;) mi začla být zima a vydali jsme se směr Anděl...
(pokračovat...budeme,ale příště)