Nevadí, má mě rád, musí něco obětovat...
Celá tato situace ještě prohlubuje moje hysterické stavy...ale nikdy jsem netušila, že to může být až tak zlé.
Představte si, že se dostanete do stavu, kdy se bojíte sami sebe...kdy pořádně nevíte, co děláte a nedokážete se ovládat...Něco vás naštve a je vám to zároveň líto...Nebrečíte...jen hlasitě křičíte na cely byt. Prostě nesmyslné, hloupé výkřiky. Nehty zaryté v polštáři a hned na to ve vlastní ruce, linky po celém obličeji, ležíte na sedačce a kroutíte se do klubíčka. Máte pocit, že se na sebe díváte z dálky...bůbec nechápete, co děláte a minimálně si připadáte jako naprostej fektovanej kretén. Ale nejste schopni s tím nic udělat. Řev se změní na dlouhé, vysoké zaječení, dvakrát, rychle po sobě. Pak vše přejde v hlasité vzlyky a konečně ten tak typický pláč... po pár minutách se přistihnete, jak sedíte na zemi vedle modemu, klepete se zimou a zoufale vytahujete a zase vracíte zpátky dráty v bláhové představě, že to konečně naběhne. Nic... uvědomíte si, všechny ostatní problémy a začnete znovu brečet... po několika minutách si lehnete do postele, napíšete nějaký vzkaz na stůl a v půl 8 usínáte s tím, že ráno to snad bude lepší a že je přece jen bezpečnější jít spát...
,,Stejně to ADSL nesvítilo." reaguje vaše ctěná matka začne muvit o něčem jiném...co nejrychleji ukončíte hovor a opět se začnete klepat...Je to zase tady...ta samá svéna jako včera. Tentokrát jen s delším dojezdem...prostě si pak emaříte nad teplým kakaem, s prázdným žaludkem ještě 45 minut..a nakonec si jdete lehnout- bude to tak lepší, za hodinu musím vstávat....
Víte, že to není dobré, že tohle by se stávat nemělo...ale co můžete dělat ? nesmíte ven, někdo na vás vůbec nereaguje...a jediné co chcete je sednout na autobus, zaplatit 88 kč a odjed za pandou. Klidně byste dali i víc...tisíce jen pro to, abyste ho mohli na chvíli vidět...a jeden bylo všechno ok...
A nebudu vám přát dobrou noc protože vám jí nepřeju..protože jí teď nikdo nepřeje mě a protože, ačkolivj sem mnohem lepší, než vy, vám můžu být naprosto ukradená, stejně tak jako jste vy mě...
přeyu Ti alespoň tu dObrOu nOc... x)