close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

Veselé Vánoce..

24. prosince 2007 v 4:33 | Medard_Heartie |  Medy
V té místnosti bez oken a beze dveří sedím u počítače a snažím se vypnout Slunce, které nesvítí. Příkazový řádek selhal a já si musel nasadit sluneční okuláry, abych se alespoň trochu bránil. Stejně jako veškeré příkazy, selhal i posílený lapač snů a mně se zdá sen. Budu muset upgradeovat, jen ještě nevím, zda těch pár indiánských duší postačí. Snažím se probudit, hledám cestu k procitnutí. Všechny ale vedou do starověkého Říma. S určitostí mohu říct, že mě od spánku dělí půl druhé hodiny, přesto sen stále trvá a já vzlykám ze spaní.

Bezdůvodné slzy špiní moji tvář a já se snažím nedívat se okolo. Pohled upírám do jasné obrazovky s potřebou křičet. Vlastní nepochopení mě provází při cestě k zrcadlu, abych si připomněl svou tvář. Ozvěna vzlyků ve mně probouzí pocit lehkosti - lehce zvrácené křečí svalstva. Přehluším vlastní hlas jediným songem, který v tuto chvíli dokáži snést. Zpívám ho já nebo můj osobní strážce? Svého anděla jsem zabil, nemůže to být on.
Zaklonění hlavy vyvolá vzpomínku. Sleduji strop - mé soukromé promítací plátno. Hrají mou minulost. Chci snímek vypnout, vymazat, zapomenout. Klávesa Delete přestala fungovat, aby mi dokázala, že svět stojí za větší shit, než jsem si myslel. Nemám jinou možnost, než sledovat příběh znovu a znovu. Černobílé zvíře se potácí kolem. Přemýšlím, zda je to panda nebo tučňák. Počkám si. Když si sedne a přestane se hýbat, je to živá panda nebo mrtvý tučňák. Jestli se začne klouzat po břiše, je to mrtvá panda nebo živý tučňák.
Synchronizace psího štěkotu mě láká zařvat, ať je ticho. Hlasivky mi ale nedovolují jediného slova. Dál pláču, snaha přestat mi nepomáhá. Jak jsem se dostal z té místnosti bez oken a dveří? Bojím se odpovědi, bojím se vlastní existence. Na stěnu promítnu svůj stín, abych se přesvědčil o svém bytí.
Dva kroky směrem k vypínači světla mě vysílí a já klekám na zem. Snažím se nemyslet na akutní křeč a výpověď nohou. Utěšuji se myšlenkou na svou rodinu. Samovolně ale zároveň na povrch vyvstane vzpomínka na tu 'pravou'. Vidím otce, jak jde ke mně. Napřáhne se a.. zmizí. Má představivost není natolik silná, aby dokázala vyvolat fyzickou bolest.
Předešlý den jsem byl ve společnosti. Připomněla mi to krabička cigaret ležící opodál. Ve zmrzlé místnosti, kde obvykle spím, po krabičce sáhnu. Vytáhnu cigaretu a vkládám ji do úst i přes domluvu, co ji mám s Joeym. Vše jen kvůli naději na uvolnění. Zdroj ohně není v dosahu. Doplazím se zpět k počítači a napíšu pár řádek, abych zahnal vsugerovanou vůni tabáku. Těžko se zapomíná s cigaretou v ústech. Zapalovač mám celou dobu v kapse, a když mi to dojde, hned vtahuju pár splodin. Křeče ustupují, celkovému uvolnění ale nenapomáhají. Abych uvolnil alespoň myšlenku, típnu cigaretu, ze které jsem dvakrát potáhl, a přidržujíc se stěn a nábytku navštívím pracovnu. Budu doufat, že příští probuzení ten sen skončí..

Než Oscara uložím ke spánku, odpovím ještě na jeden komentář.

Damaged: "Přemýšleli yste o tom, že existuyí lidé pod úrovní, lidé na úrovni, ale i lidé naD úrovní ? Ano...myslím si, že patříte do skupiny lidé NA úrovni, kam yste se ostatně sami zařadili... x) "

- Ano, přemýšleli jsme o tom. Věděli jsme hned na začátku, že může existovat ještě někdo, kdo by byl nadřazen nám. Myslím, že v tom byl účel, nechat téma otevřené. Musím konstatovat fakt, že opravdu existují lidé pod úrovní, lidé na úrovni a lidé nad úrovní. Také existují lidé 'opoždění'. To jsou lidé, kteří si všimnou určitého faktu po dlouhé době, většinou po promlčení. Sám jsem do skupiny lidí nad úrovní zařadil Belindu, když se konal ples. Dál bych byl ochoten do této skupiny zařadit kupříkladu Hitlera. Omlouvám se, pokud jsem ti zkazil Vánoce, ale když nejsi v kontaktu ani s jedním z členů LnU, nemůžeš být nikdy dost informována o našich záměrech.





...


 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Wejů Wejů | 24. prosince 2007 v 10:23 | Reagovat

... teď už to vím a všechno dokonale zapadá ...

2 Joey Joey | 24. prosince 2007 v 13:18 | Reagovat

Ta tvar v zelenavem svetle venku v mistnosti s rozbitymi zrcadli kde jeste poslednich par zrcadel zbyva nerozbitych. Rozbij ty zrcadla,utec nebo vedle nich poves svoje vlastni...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama