Pohled mizí v nenávratnu. Jen tma a neuvěřitelný chlad. Necítím nic a přitom všechno. Svět okolo mě už neexistuje. Dávno přestal být tím světem do kterého jsem se narodila, s tím rozdílem, že teď v něm není nic. Absolutně nic.
Kdykoliv něco jím, chce se mi zvracet..k čemu je vlastně jídlo ? A proč na mě ti lidi pořád mluví ? Dívají se tak divně...
Nechte mě se propadat, řítit se dolů, zavírat oči a doufat, že to přestane. Chci být sama...ne jistě, že nechci, ale ti, které mám držet jsou tu taky..tady dole...se mnou a zároveň beze mě...
Chvíli jít šedivým městem, nechat si větrem smývat slzy a vyfukovat tiše kouř z cigarety.
Kde ja ta víra ? Kde je sakra Trin ? Chci tu holku najít...
Kdykoliv něco jím, chce se mi zvracet..k čemu je vlastně jídlo ? A proč na mě ti lidi pořád mluví ? Dívají se tak divně...
Nechte mě se propadat, řítit se dolů, zavírat oči a doufat, že to přestane. Chci být sama...ne jistě, že nechci, ale ti, které mám držet jsou tu taky..tady dole...se mnou a zároveň beze mě...
Chvíli jít šedivým městem, nechat si větrem smývat slzy a vyfukovat tiše kouř z cigarety.
Kde ja ta víra ? Kde je sakra Trin ? Chci tu holku najít...
Půjdu ven...tam kam jít ani nechci, ale nejde o cíl. Bojím se dávat si cíle. Stačí ta cesta...s jasným úmyslem na chvíli zapomenout, nebo se naopak topit ještě víc. Třeba cestou potkám tu mojí Trin, která někam utekla...
Mám strach...ne o sebe, ale ty, co jsou se mnou tady dole...Natahuju ruku,chci zachytit..zachránit...nikdy jsem to neuměla... a strašně se bojím, že to zase nedokážu....
,,Všechno dobře dopadne, uvidíš. Bude to v pořádku... " Usmála se a podávala mu krabici. Překvapeně si prohlédl její obsah.
,,Jsou pro tebe. Pamatuješ? Moje za tvoje..."
,,Jsou pro tebe. Pamatuješ? Moje za tvoje..."
Jediné co si doopravdy přeji je věčnost...
Zdůvodni si to tak, že je to prostě jenom blbý období a že všechno hnusný za chvíli přejde...