close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

Everylasting moment of one look

6. února 2008 v 16:50 | Trinitis |  Trinitis
Pohled mizí v nenávratnu. Jen tma a neuvěřitelný chlad. Necítím nic a přitom všechno. Svět okolo mě už neexistuje. Dávno přestal být tím světem do kterého jsem se narodila, s tím rozdílem, že teď v něm není nic. Absolutně nic.
Kdykoliv něco jím, chce se mi zvracet..k čemu je vlastně jídlo ? A proč na mě ti lidi pořád mluví ? Dívají se tak divně...
Nechte mě se propadat, řítit se dolů, zavírat oči a doufat, že to přestane. Chci být sama...ne jistě, že nechci, ale ti, které mám držet jsou tu taky..tady dole...se mnou a zároveň beze mě...
Chvíli jít šedivým městem, nechat si větrem smývat slzy a vyfukovat tiše kouř z cigarety.
Kde ja ta víra ? Kde je sakra Trin ? Chci tu holku najít...
Půjdu ven...tam kam jít ani nechci, ale nejde o cíl. Bojím se dávat si cíle. Stačí ta cesta...s jasným úmyslem na chvíli zapomenout, nebo se naopak topit ještě víc. Třeba cestou potkám tu mojí Trin, která někam utekla...
Mám strach...ne o sebe, ale ty, co jsou se mnou tady dole...Natahuju ruku,chci zachytit..zachránit...nikdy jsem to neuměla... a strašně se bojím, že to zase nedokážu....
,,Všechno dobře dopadne, uvidíš. Bude to v pořádku... " Usmála se a podávala mu krabici. Překvapeně si prohlédl její obsah.
,,Jsou pro tebe. Pamatuješ? Moje za tvoje..."
Jediné co si doopravdy přeji je věčnost...
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Gabree Gabree | E-mail | Web | 8. února 2008 v 0:27 | Reagovat

Zdůvodni si to tak, že je to prostě jenom blbý období a že všechno hnusný za chvíli přejde...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama