27. února 2008 v 22:16 | Joey_The_Forest
Byl den, krasna obloha, šedá jako vzdy. Nevedel jake to je kdyz je obloha opravdu krasna, ale lide to casto rikali. Zpival ptak i kdyz jemu se to zdalo jako stupidni pisteni, ale lide rirkali, ze hezky zpiva. Sel za nim stin i kdyz lide rikali, ze je to normalni. Citil jak z nej ve dne saje strach a za tmy ho obklopuje a drasa z nej kuzi. Zustal v lese sam... vratil se zjizveny. Doma se pobodal kabely bez izolace, ktere si nechal trcet z rukou, jizvy v nem ale nezustali. Strach se v tu dobu prodluzoval a jiz temer obklopoval cele mesto, ani to ze chlapec ztratil vedomi ho nezbavilo strachu co dal.
Vedel, ze kdyz ted zemre. Uz nebude nic, stin ho objal a septal mu do ucha. Nebude nebe ani raj nebude krasna obloha a nebude ani zpevu ptaku. Vlastne se vubec nic nezmeni. S klidem zavrel oci a uz se nikdy nedozvedel jestli se doopravdy probudil nebo ne.
Joey_The_Forest
Přečteno...zpracováno...*přemýšlí jak zformulovat komentář* xD...nemám ráda ptáky-jakože ty víš jak to myslím,ty na nebi létající xD budí mě skoro každý ráno tím svým řvaním "zpěvem" xD au nechtěla bych se podat kabely O_o ..--S klidem zavrel oci a uz se nikdy nedozvedel jestli se doopravdy probudil nebo ne.--tohle je dokonalej závěr..chci taky takhle zkončit x) zavřít klidně oči a ... x)