Obnovena touha po necem co vam pohlo zivotem jinym smerem. Smerem, ktery jste si sice vybrali a povazovali za spravny, ale pozdeji litovali nastroje, ktery jste vyuzili k tomu abyste touto cestou prosli. Kdyz jste se rozhodli projit dalsi krizovatkou a zvolili znovu smer, ktereho nelitujete, protoze potkavate rozkvetlou krasu, ktera je uplne pro kazdeho stejna at uz ma jakoukoliv podobu. Po ceste je postavena velka sklenice plna starych casu a vy jste dostali ochutnavku. Kdyby tu nikdo jiny nestal za vami jste si jisti, ze byste sklenici vypili dodna.
Jejich zklamani ve me, ktere by nastalo me ale pozastavuje a ja zustavam jen u te myslenky. Od te sklenice se hodlam vzdalit jak nejvic to pujde a cim od ni budu dal tim doufam pribude lidi mezi mnou a ji. Vsichni odhodlani me zastavit a rict mi ze to neni spravne.
Udelam co ode me zivot ocekava, nebudu se to snazit zmenit ani zastrit tak jako by to meli udelat vsichni. Priznat si slabosti a vzdorovat jim. Kdyz jim nevzdorujete jste vice zranitelni a je tu vetsi pravdepodobnost, ze potkate rozcesti podobne memu.
Joey_Passing_The_Crossroads
support ;)