Podíváte se z okna a vidíte parkoviště. Určujete typy aut, dokud vás to nepřestane bavit nebo vám nezatáhnou žaluzie. Bílé lůžkoviny vás stresují už proto, že odráží moc elektromagnetickýho záření. Umrle počítáte minuty, kdy nemáte co dělat. Přijde posel, čas nenápadně zrychluje - stejně jako váš tep. Naposled vyjdete na balkón a se sebejistotou označíte auto pod vámi za Mercedes Benz C180 Elegance. Čekají vás. Naposled se ohlídnete a hrdě odcházíte. Naposled.. A přece za pár dní vejdete na balkón znovu - a s ještě větší sebedůvěrou hledíte ke hvězdám. A přece máte pocit, že minule to bylo naposled..
Ve chvíli, kdy jste tam stáli a snažili se uvědomit si krásu hvězdného nebe, to skončilo. Cítíš to, aniž by sis to uvědomil. Když se Tě zeptám, proč si to nechceš přiznat, co odpovíš..?
o_O