Přijela jsem.. a co ? Nic.. Jedno velké, táhlé nic občas protkané záchvěvem mého roztřeseného dechu.
Co říct o lyžáku ? Asi bych něco měla, že... přece jen jsem tam byla týden...Něco se muselo stát..vzpomeň si Trin..co se tam dělo. Jenže já vážně nevím..nevím. Ještě před asi hodinou jsem to vyprávěla Panďákovi. Asi jsem chtěla aby se smál, netuším. Ale teď si prostě nic nepamatuju..promiňte..snad příště.
A tak dopíjím vytouženou kávu, kterou jsem týden postrádala, myslím na brzkou cigaretu a tiše se oddávám tomu co jsem téměř zapomněla- pláči. Zvláštní. Já, emařka LnU a téměř celou dobu nic....Nic.
Brečím nad zoufalstvím a bezmocím své vlastní nicotnosti, nad myšlenkami posledních týdnů ve kterých si jasně uvědomuji, že už to není jako dřív... už nejsme to, čím jsme byli... je mi to líto..chci to zpátky. nad ztrátou neznámých citů, nad vlastní hloupostí. Ještě jsem ani nenapsala první článek a už je čas na druhý. Tak strašně rychle.
Výčitky..z ničeho a všeho. Za něco můžu určitě. Svou demencí a naivitou, která mě dovedla sem.
Chtěla jsem psát datum... Čísla místo písmen, aby nikdo nepochopil. Ale co budu psát teď ? Dlouhé nic se mi prodírá pokojem. Bojím se samoty...Bojím se o něj...A bojím se i Tebe. Nevysvětlujte mi, že nemusím... mám k tomu své důvody. Důvody té dokonalé, cool slečny z LnU...
Brečím nad zoufalstvím a bezmocím své vlastní nicotnosti, nad myšlenkami posledních týdnů ve kterých si jasně uvědomuji, že už to není jako dřív... už nejsme to, čím jsme byli... je mi to líto..chci to zpátky. nad ztrátou neznámých citů, nad vlastní hloupostí. Ještě jsem ani nenapsala první článek a už je čas na druhý. Tak strašně rychle.
Výčitky..z ničeho a všeho. Za něco můžu určitě. Svou demencí a naivitou, která mě dovedla sem.
Chtěla jsem psát datum... Čísla místo písmen, aby nikdo nepochopil. Ale co budu psát teď ? Dlouhé nic se mi prodírá pokojem. Bojím se samoty...Bojím se o něj...A bojím se i Tebe. Nevysvětlujte mi, že nemusím... mám k tomu své důvody. Důvody té dokonalé, cool slečny z LnU...
Zavírám oči a vysnívám si novou realitu. Držíme se všichni tři za ruce na prahu krásného bytu. Právě začíná naše věčnost.
Zoufale vás prosím, ať to není jen sen.
Zoufale vás prosím, ať to není jen sen.
*Cette phrase est pour une personne, qui n´est pas ici...et qui ne va jamais etre...
,,Tout meilleur de ta fete..."
*(27.8.1986 - 1.3.2008) - ,,Tu me manques."
Nechci abyste tomu rozumněli..jen to chci vyslovit.
Leni tady řekne do toho trapného ticha jen to, jak je ráda, že je Trin zpátky, a opět půjde...