Odmykám bránu a vstupuji do dvora. Pečlivě střižený živý plot odděluje dva světy. Octnu se v hale a všechny ty bytové doplňky typu váza mě rozčilují. Nemám rád dekorace, jsou příliš zbytečné. Tři páry očí mě sledují, z portrétů, jak procházím chodbou. Ve společenské místnosti, kterou by normální člověk nazval prostě obývákem, se usazuji do kůží potažené pohovky. Čekám jeho příchod, ale stále tu není. Když se ve dveřích objeví jeho silueta, už dávno se v sedačce rozvaluji všemi způsoby, jen ne tím přijatelným. Raději opřu svá záda do opěradla a dál čekám. Tentokrát ani netuším proč a na co. Prostě čekám. Zápas v šachu mě nutí k ještě větší únavě, ale snažím se to neprojevit, abych neprovokoval. Po vylíčení všech detailů domněle proběhlého fotbalového utkání konečně mohu odejít. Ubírám se schodištěm ke svému pokoji. Cestou se stavuji v pracovně, abych si potají vypůjčil notebook. Sám se v pokoji zamknu, jako bych už tak nečelil dostatečnému omezení, a píšu článek, aby alespoň má slova dolehla k tomu světu, kam bych si přál zběhnout. Znovu čekám, znovu nevím na co. Snad jen, až tohle všechno skončí a já zůstanu sám.. Naprosto.
Komentáře
Annie: asi ti unikla ironie celého mého komentáře, ale v pohodě...
zvolte zbraně a já budu posuzovat fér boje.
Medy: nějak se mi nechce plýtvat energií xD zbraň? OME kids xD
Annie: krotit? :) no dobře kroť dál, protože já nic špatného nenapsala.. je na každém jak si ten můj komík přebere nemyslíš? :)...
Medard_Heartie: můžu použít jako zbraň sama sebe? o_O
Ivette, jsi inteligentní slečna... A 'bojovat' opravdu nemá smysl... ;)
To je všechno fajn, až na jeden drobný detail... pokud nevyhubíš všechno lidstvo, které je na světě tak bohužel sám asi nikdy nebudeš... ale přeju ti aby se ti to povedlo, aby jsi byl sám když si to tak přeješ :)...