Snažím se nějak dát dohromady myšlenky z dneška.. Je to poněkud složité..polovinu věcí jsem už zapomněla, to bude únavou..V poslední době jsem tak strašně unavená...
Jak jsem šla ulicemi ozářenými sluncem, přes náměstí a ani nechtěla pomyslet na to kolik jsem zase zabila minut času, potkávala jsem desítky turistů. Povětšinou z Itálie. Běhali kolem obchodů, smáli se, kouřili, procházeli se, smáli se...
Chtěla bych jet na dovolenou... Napadlo mě v tu chvíli. ,,Vždycky říkáš, že chceš jet na dovolenou a pak, když tam odjedeš, tak si stěžuješ, že chceš zpátky.." Svatá pravda. Ale já chci dovolenou s nimi...tohle pobíháni a smích ve třech. Nemusí to být nutně cizí město.. i ta Praha stačí.. kdyby bylo tepleji, měli bychom více času a volnosti..
Uvažovala jsem nad tím, co nám brání udělat takový den ze zítřka.. a zjišťuji, že je toho hrozně moc.. především pořád ten strach. Co když je to zase zpátky ?
Chtěla bych jet na dovolenou... Napadlo mě v tu chvíli. ,,Vždycky říkáš, že chceš jet na dovolenou a pak, když tam odjedeš, tak si stěžuješ, že chceš zpátky.." Svatá pravda. Ale já chci dovolenou s nimi...tohle pobíháni a smích ve třech. Nemusí to být nutně cizí město.. i ta Praha stačí.. kdyby bylo tepleji, měli bychom více času a volnosti..
Uvažovala jsem nad tím, co nám brání udělat takový den ze zítřka.. a zjišťuji, že je toho hrozně moc.. především pořád ten strach. Co když je to zase zpátky ?
23 má výluku. Vracela jsem se pěšky cestou, kterou jsem chodila před několika lety denně. Teď se jí snažím vyhýbat. Ani ne tolik kvůli tomu, že bych mohla potkat záblesky z minulosti..spíš proto, že je ta cesta nepohodlná, zdlouhavá a já nerada chodím pěšky přes místa která nemám ráda. Opět jsem se zamyslela, ale teď už mé myšlenky proudily jen kolem témat jako ,,nízký tlak" a ,,spánkový deficit".
Teď se mi vybavila vůně fornetek a tím pádem vzpomínka na nádraží holešovice.
Seděli jsme na lavičce, velmi brzy ráno. Byla strašná zima a já s hlavou opřenou o tvé rameno, naslouchala tvému pravidelnému oddechování.Usnul si... já zůstala vzhůru, abych hlídala tvůj spánek..abych tě chránila... Při loučení mnou projel zvláštní pocit. Naposled ?
....
... a toho dne odpolesne jsem tě málem ztratila navždy.
Seděli jsme na lavičce, velmi brzy ráno. Byla strašná zima a já s hlavou opřenou o tvé rameno, naslouchala tvému pravidelnému oddechování.Usnul si... já zůstala vzhůru, abych hlídala tvůj spánek..abych tě chránila... Při loučení mnou projel zvláštní pocit. Naposled ?
....
... a toho dne odpolesne jsem tě málem ztratila navždy.
Nikdy nevíte, co přinese další den... A na dálku jsou i želvy bezmocné...
Nahoru, nahoru..a pak sklouzávat níž.. zpátky..dokola, dolů...k sobě..zase dolů...jak nejpevněji to jen půjde.. nepustit...
Nemluvte na mě.. neslyším vás..sním...
Má milá rozmilá, neplakej!
Život už není jinakej.
Dnes buďme ještě veselí
na naší bílé posteli!
Zejtra, co zejtra? Kdožpak ví.
Zejtra si lehnem do rakví.
Tak to zkrátka je.