Pořád znovu a znovu. Nové loučení, nové návraty. Pochybující o každém navždy...A přesto... pokud věříme, je tu šance.
Viděla jsem několik zajímavých filmů ( thanx for Bel ). Mimo jiné Sin City. Pokud budu během článku citovat, omlouvám se.
Flash backy. Vracíme se tam, kde jsme byli a zažíváme to znovu. Co bude na konci ? Kdy to vlastně skončí ? .. Možná právě v tomhle je naše věčnost.
A pokaždé to cítím. S každým bodnutím v zádech to cítím. Když se to rozhodnu ignorovat, nevěřím sama sobě. A to bys měla Trin..
Nakonec je to vždycky pravda. Ve výsledku bolí každá rána na kterou zapomínáme.
Nakonec je to vždycky pravda. Ve výsledku bolí každá rána na kterou zapomínáme.
Olda má nový design. Kdybych zprovoznila tlačítko ,,Print Screen" mohli byste to vidět.
Stopy které po sobě zanecháváme. Abychom si pojistili ty myšlenky. Kterých se nejde zbavit. Když už neusnete jinak. A pak zjistíte... že jediné co zůstává jsou ty představy. To slepé doufání, že možná.. někdy..
Až uslyšíte výkřik. Zdechla jedna veverka...
,,Jenom moje. Navždy ... a nikdy."
Stačí věřit. Ostatně nic jiného nezbývá.
Ještě jednou to zažít. Ještě jednou ...
*hugs.Chce to čas. :*